Jak zmenšit rodinné fotky a nepřijít o tváře

Jak zmenšit rodinné fotky, aniž přijdete o tváře

Kdo buduje digitální rodinný archiv, dříve nebo později narazí na nedostatek místa na disku. Staré rodinné snímky, oskenované v rozumném rozlišení, rychle zaplní desítky gigabajtů. Přirozeným řešením je komprese. Zmenšit soubory tak, aby se s nimi dalo pohodlně pracovat, prohlížet je na běžných zařízeních a posílat příbuzným. Okamžitě se ale nabízí zásadní otázka: kde leží hranice, za kterou už obrazová komprese nepozorovaně ničí to nejdůležitější - tváře předků a detaily, které budeme v budoucnu potřebovat? Abychom se nemuseli spoléhat na obecné rady z internetu, udělali jsme vlastní měření na reálném rodinném materiálu.

Výsledky našeho měření

Měřili jsme na souboru 224 fotografií z vlastního rodinného archivu. Průměrná velikost původního souboru byla 6,0 MB. Všechny fotografie jsme převedli do moderního formátu WebP při třech různých úrovních kvality: 75, 65 a 50. Naměřené hodnoty shrnuje následující tabulka:

Co naměřená čísla znamenají

Pokud se běžně nepohybujete v technické analýze obrazu, jednotlivé sloupce mohou působit nepřehledně. Ve skutečnosti popisují tři velmi praktické věci: Ztracené tváře ukazují, zda automatický detektor obličejů dokázal na zmenšeném snímku najít všechny osoby, které bez potíží rozpoznal na původním velkém skenu. Při kvalitě 75 i 65 systém našel všechny tváře. Při kvalitě 50 už jedna tvář zmizela úplně - algoritmus ji vyhodnotil jako nečitelný šum. Shoda tváří měří míru podobnosti mezi obličejem na originálu a na zmenšené kopii. Používá se k tomu rozpoznávací neuronová síť. Hodnota 1,0 by znamenala naprosto dokonalou shodu bez jakékoliv změny rysů. Hodnota 0,865 představuje velmi spolehlivou shodu, zatímco propad na 0,721 při kvalitě 50 už značí znatelnou deformaci klíčových rysů obličeje. Zkratka PSNR (špičkový poměr signálu k šumu) je standardní měřítko obrazové věrnosti udávané v decibelech. Vyšší číslo znamená věrnější obraz a méně viditelných vad. Mezi kvalitou 75 a 65 je pokles mírný, u kvality 50 jsme tuto hodnotu již samostatně nevyhodnocovali, protože selhalo samo rozpoznávání obsahu.

Zásadní poznatky: kde se láme kvalita

Z dat vyplývá několik zásadních zjištění, která by měl každý badatel znát předtím, než spustí hromadné zmenšování svých fotografií. Obrovská úspora přichází hned na prvním kroku. Už při nastavení kvality na hodnotu 75 klesne průměrná velikost snímku z 6,0 MB na pouhých 0,31 MB. To představuje úsporu celých 95 % diskového prostoru. Přitom nedochází k žádné ztrátě rozpoznaných tváří a míra shody zůstává na vysoké hodnotě 0,865. Není tedy žádný důvod tlačit kompresi do extrémů. Poslední procenta úspory jsou nejdražší a nejrizikovější. Rozdíl mezi 95 % úspory (kvalita 75) a 97 % úspory (kvalita 50) představuje v absolutních číslech jen 0,12 MB na jednu fotografii. Zisk v ušetřeném místě je minimální, ale riziko obrovské. Právě mezi hodnotami 65 a 50 došlo k zásadnímu zlomu - systém přestal vidět jednu z tváří a celková shoda rysů prudce spadla. Mezi hodnotami 65 a 50 leží pásmo, o kterém nic přesného nevíme. Naše měření proběhlo pouze v uvedených třech bodech. Nevíme tedy, zda se obraz láme těsně pod kvalitou 65, nebo až těsně nad kvalitou 50. Tuto výhradu je nutné mít neustále na paměti. Z tohoto důvodu důrazně nedoporučujeme volit nějakou intuitivní hodnotu uprostřed, například kvalitu 55 či 60. Bezpečná je pouze doložená hodnota 75.

Náš závěr: doporučujeme kvalitu 75

Závěr, ke kterému jsme na základě měření došli, je jednoznačný: jako výchozí bod pro kompresi doporučujeme nastavit kvalitu 75. Důvod je prostý. Přechodem z kvality 75 na kvalitu 65 ušetříte pouhých 0,06 MB na jednu fotografii (rozdíl mezi 0,31 MB a 0,25 MB). Tímto nepatrným ziskem se však nebezpečně přibližujete k hranici, za kterou při hodnotě 50 dochází k nevratné ztrátě obsahu. Takto drobná úspora místa jednoduše nestojí za podstupované riziko.

Pravidla pro práci s rodinným archivem

Při praktické správě archivních fotografií se nám osvědčily dva základní principy: Zmenšená fotka nikdy nenahrazuje originál. Původní sken ve vysokém rozlišení je archivní doklad a hlavní nositel historické informace. Zmenšená verze ve formátu WebP slouží výhradně jako pracovní kopie pro běžné prohlížení, sdílení v rodině nebo vkládání do rodokmenových programů. Do zodpovědně spravovaného archivu patří oba soubory. Původní skeny uložte na záložní disk a běžně pracujte pouze s odlehčenými kopiemi. Měřte na svých vlastních fotkách. Naše naměřená čísla platí přesně pro náš zkušební vzorek 224 přefocených rodinných fotografií. Pokud pracujete se skeny starých matrik, drobnými novinovými výstřižky nebo velkými školními a vojenskými skupinovými snímky s desítkami drobných obličejů v pozadí, může se hranice čitelnosti chovat odlišně. Zmenšování proto vždy nejprve vyzkoušejte na několika vlastních nejnáročnějších snímcích.