Slova, která potkáte hned

Otevřete první snímek matriky, vidíte řádky, sloupce a známě vypadající jména. Jenže zbytek textu je latinsky nebo německy. To je obvyklý začátek, ne známka, že na matriky nemáte.

Nejprve si dovolte pracovat pomalu. Cílem prvního čtení není přeložit každý řádek. Cílem je poznat, co na stránce hledáte: zda jde o křty, svatby nebo úmrtí, kde je jméno dítěte, kde rodiče a kde lidé uvedení u obřadu. Teprve potom má smysl řešit jednotlivá slova.

Zápisy mohou být latinské, německé i staročeské. Do konce 18. století převažuje latina nebo stará čeština, po reformách roku 1784 nastupuje němčina psaná kurentem. Jazyk se navíc může v různých knihách střídat. Nenechte se proto překvapit, když umíte najít jméno v jedné knize a v další narazíte na jinou podobu téhož jazyka nebo na jiný rukopis.

Nejdřív zjistěte, jaký oddíl čtete

Na titulním listu nebo v záhlaví stránky hledejte, zda jde o křty, sňatky či úmrtí. Nemusíte znát každý výraz nazpaměť. Důležité je při listování poznat, kde začíná a končí jednotlivý druh zápisu. Často pomůže opakující se uspořádání: u křtů bývá dítě a rodiče, u svateb dva snoubenci, u úmrtí zemřelý člověk.

U některých knih může být zvláštní oddíl pro nemanželské křty. Mívá i vlastní číslování stran. Když v hlavní části nic nenacházíte, prohlédněte začátky a konce oddílů, nikoli jen stránku s hledaným rokem. Doložený nadpis takové části zní Matrica Baptismalis Ex Illegitimo Toro Procedentium. Nemusíte jej překládat slovo po slovu, aby vám posloužil: upozorňuje, že jste ve zvláštním oddílu křtů.

V jednotlivých zápisech se u nemanželského původu může objevit německé unehelich nebo latinské odvozeniny od illegitimus. Nejde o slovo, které je třeba hledat za každou cenu. Je to jedna z pomůcek, jak pochopit souvislost zápisu. Pokud takový oddíl kniha má, může být důležitější než označení u každého jednotlivého jména.

Jméno má více podob

Jazyk zápisu mění podobu jména. Georgius, Georg a Jiří mohou označovat jednoho člověka. To neznamená, že každá podobně znějící osoba je automaticky váš předek. Znamená to jen, že při hledání nemáte trvat na dnešním českém tvaru jména jako na jediné možné podobě.

Proto si k člověku zapisujte více než jedno slovo. Kromě jména sledujte vesnici, rodiče, manžela či manželku, dům, věk nebo jména lidí uvedených u obřadu, pokud je přečtete. Jedno jméno se může v jazyce zápisu proměnit. Souhra několika údajů je lepší opora než samotná shoda jména.

Totéž platí pro příjmení. Rukopisné písmo může dvě podoby slova přiblížit natolik, že se při přepisu snadno zamění. Rejstřík nebo cizí přepis je dobrý začátek, nikoli poslední slovo. Když na něm záleží spojení rodiny, vraťte se vždy ke snímku a čtěte konkrétní tvary písmen.

Co znamená „přečíst“ a co „přeložit“

Tyto dvě práce se často smíchají dohromady. Přečíst znamená rozpoznat, jaká písmena pisatel napsal. Přeložit znamená rozumět významu přečteného slova. Obě věci mohou být nejisté, ale každá jinak.

Můžete například bezpečně přečíst jméno, ale nerozumět poznámce vedle něj. Nebo naopak poznat známou latinskou formuli, ale nedokázat přečíst jedno písmeno v příjmení. Nesnažte se nejistotu zakrýt překladem. Do poznámky si napište například: „Jméno čtu jako Jan N., význam poznámky zatím nerozluštěn“ nebo „Slovo odpovídá označení nemanželského původu, příjmení je třeba zkontrolovat na snímku.“

Taková poznámka není nedokončená práce. Je to přesný záznam o tom, co pramen opravdu říká a co z něj teprve zjišťujete. Později díky ní uvidíte, na kterou část se máte vrátit, místo abyste znovu četli všechno.

Zkratky a ustálené formule

Matriky nejsou psané jako dopis. Pisatel opakuje podobné údaje znovu a znovu, a proto používá zkratky a ustálené formule. Právě opakování je pro začátečníka pomoc. Neznámé slovo nezkoumejte osamoceně. Najděte stejný tvar na několika řádcích téže stránky a podívejte se, u kterých údajů stojí.

Když se například stejná skupina znaků opakuje mezi jménem dítěte a jmény rodičů, nejde nutně o další jméno. Může to být součást stále stejné formulace. Když se něco opakuje u každého sňatku, čtěte několik zápisů najednou. Stránka pak začne dávat smysl jako vzor, ne jako desítky samostatných hádanek.

Zkratku nerozvíjejte jen podle toho, co by se vám hodilo do rodokmenu. Nejdřív se přesvědčte, že se čte stejně na více místech, a oddělte její čtení od výkladu. Pokud si nejste jistí, nechte ji ve svých poznámkách jako zkratku. Chybně rozvedené slovo se později opravuje hůř než poctivě označená mezera.

Jedno důležité varování: nedomýšlejte si zkratky podle dnešní češtiny. V našich pramenech se například neobjevila zkratka „nemanž.“. Když ji tedy v přepisu vidíte, berte to jako důvod vrátit se k obrazu zápisu a ověřit, co na něm skutečně stojí.

Jak si poradit při prvním čtení

Vezměte si jeden zápis, u něhož už část věcí poznáváte. Nezačínejte nejtěžší stránkou jen proto, že na ní hledáte konkrétního člověka. Pro nácvik se hodí zápis, kde snadno rozlišíte jméno, rok nebo ves.

Postupujte v několika jednoduchých krocích:

1. Určete druh oddílu a rok nebo přibližné místo na stránce.
2. Vypište si všechna jména tak, jak je vidíte, i když jim zatím nerozumíte.
3. Označte opakující se slova a zkratky.
4. Oddělte jistě přečtené části od těch, které jsou jen odhadem.
5. Význam doplňujte až po čtení, ne místo něj.

Pomůže také srovnávat stejné písmeno v jednom rukopisu. Pokud si nejste jistí písmenem ve jméně, najděte na stránce slovo, kde se podobný tah opakuje v jasnějším místě. Tím si ověřujete tvar písma, ne rodinnou domněnku.

Nenechte se unavit potřebou mít hned dokonalý překlad. Pro genealogii často stačí bezpečně rozpoznat osoby, místo, druh události a vazby mezi lidmi. Zbytek textu se dá vrátit dořešit později, až budete znát rukopis i opakující se formule.

Kdy se zastavit

Pokud čtete jen proto, že očekáváte určité jméno, je snadné dosadit do nejasného místa přesně to, co byste si přáli najít. Proto si u sporného slova poznamenejte také, z čeho vychází váš závěr. Je to tvar písmen na papíře? Nebo souvislost s ostatními údaji? Obojí může být užitečné, ale není to tentýž druh důkazu.

Jedno čtení téhož zápisu opakované stejným postupem není samo o sobě více důkazů. Máte-li důležitou nejistotu, hledejte nezávislou oporu v dalším zápisu nebo v člověku, který umí číst daný rukopis. Až potom spojte překlad se závěrem o rodině.

První latinský nebo německý zápis nemusí být zkouška, kterou musíte složit. Je to stránka s opakujícím se pořádkem. Když rozlišíte jména, části zápisu a místa, kde si nejste jistí, máte pro další bádání pevnější začátek než při rychlém překladu všeho najednou.