"MyHeritage: nápovědy nejsou nálezy"

Pokud se začnete věnovat genealogii, můžete narazit na MyHeritage. Platforma nabízí automatické nápovědy a shody, které působí jako rychlá cesta k objevu. Skrývá se v nich ale metodologické riziko: snadno zaměníte cizí tvrzení za údaj, který jste sami ověřili v prameni.

Hlavní myšlenkou, kterou si musíte vrýt do paměti, je to, že údaj převzatý z MyHeritage nebo podobné sítě je tvrzení, nikoliv sám o sobě historický pramen. Rozdíl je v tom, co můžete otevřít, přečíst a ověřit.

Historický pramen je například originální matrika narozených nebo ručně psaná závěť: dobový dokument, který si můžete přečíst. Tvrzení je naproti tomu situace, kdy jiný uživatel uvádí, že se určitá osoba narodila v určitém roce, aniž by u údaje byl dohledatelný zápis.

Pro ilustraci, co to znamená v praxi, se podívejme na tvrdá čísla z jednoho konkrétního případu. Když jsme analyzovali strom natažený čistě z automatických nápověd a shod na MyHeritage, obsahoval úctyhodných 4941 osob. Vypadalo to jako fantastický úspěch a rozvětvený rod.

Poté jsme vzali naši metodiku a sestavili vlastní, ručně a poctivě ověřený strom, kde u každé osoby existoval odkaz na primární archivní pramen. Tento ověřený strom obsahoval 2252 osob.

Těch zhruba 2700 osob navíc, které vygenerovalo MyHeritage, nebyli skutečně nalezení předci. Byli to kandidáti z cizích stromů, které systém na základě podobnosti jmen a dat vyhodnotil jako takzvané chytré shody (Smart Matches). Rozdíl téměř tří tisíc jmen ukazuje, jak moc dokáže platforma nafouknout vaše data, pokud jí to dovolíte.

Z těchto čísel plyne praktická zásada, jak s MyHeritage pracovat. Rozdíl nebo novou informaci, kterou vám systém nabídne jako shodu, nečtěte jako: „Našel jsem chybějící předky.“ Čtěte ji jako: „MyHeritage a nějaký cizí uživatel uvádějí tuto skutečnost. Musím zjistit, z jakého zápisu vychází.“

Než do vlastního stromu přijmete cizího člověka nebo nové datum z nápovědy, hledejte odpovídající pramen. Pokud shoda tvrdí, že váš prapředek pocházel z určité vesnice, otevřete digitální archiv, najděte příslušnou knihu a ověřte zápis o narození. Teprve potom víte, co dokládá matrika; i tehdy si poznamenejte, co jste v ní skutečně přečetli.

Nepíšeme zde o tom, jak často nebo v kolika procentech případů jsou nápovědy na MyHeritage špatně. Bez prohlédnutí konkrétních stromů by takové procento nebylo podložené. Pro postup badatele je podstatnější mechanismus: jediná neověřená vazba může přinést další osoby a jejich vazby.

Představte si, že kliknutím na shodu přijmete do svého stromu jednoho otce z poloviny 18. století. Je-li tento člověk v cizím stromu určen špatně, přebíráte s ním i jeho rodiče, prarodiče a další větev. Z jednoho neověřeného spojení se tak během několika generací může stát řada lidí, kteří k vaší rodině nepatří. Právě proto má být první otázkou „kde je zápis?“, ne „kolik nových jmen strom získal?“.

MyHeritage může být užitečný nástroj pro hledání stop. Když ztratíte nit a nevíte, kam se váš předek odstěhoval, cizí strom může nabídnout místo, období nebo další jméno, podle něhož budete hledat v archivech. Taková stopa má cenu i tehdy, když se nakonec nepotvrdí: zúží otázku, kterou má pramen rozhodnout.

Nápověda ale nenahrazuje vlastní archivní práci. Berte ji jako lísteček s tipem na stůl: buď ho doložíte v prameni, nebo si ho ponecháte pouze jako neověřenou možnost a nebudete na něm stavět další větev.