Jak dokázat, že v matrice zápis není

Při genealogickém bádání může být těžké doložit, že jste hledaný zápis v matrice nenašli. Projdete ročník matriky, pak další, ale hledaný sňatek nevidíte. Běžnou reakcí je poznamenat si do rodokmenu strohé „nenalezeno“ a jít hledat jinam.

Problém je, že tvrzení „prošel jsem to a nic tam není“ vlastně z vědeckého hlediska není platný nález. Je to jen informace o tom, že vy osobně jste při čtení na onen zápis nenarazili. Může to znamenat, že tam zápis skutečně není. Ale naprosto stejně to může znamenat, že jste zrovna mrkli, otočili dvě strany najednou, nebo jste zápis přehlédli kvůli špatně čitelnému písmu.

Takovou poznámku lze zpřesnit, pokud kniha obsahuje součet zápisů za dané období. Součet pomůže zkontrolovat, zda se počet vámi přečtených zápisů shoduje s počtem uvedeným v knize. Sám o sobě však nedokazuje, že jste přečetli každý zápis správně.

Farářovy roční součty jako klíč k úplnosti

Tímto nástrojem jsou závěrečné roční rekapitulace. Na konci zápisů za kalendářní rok bývá v matrikách drobný souhrn, často latinskou větou v podobě:

Per decursum Anno 17xx copulata paria N.

Tedy „v průběhu roku 17xx bylo oddáno N párů". Podobné součty se objevují i u narozených a zemřelých. Hned pod takovou větou obvykle začíná ozdobný nadpis dalšího roku, takže se dá při rychlém listování snadno přehlédnout.

Farářův součet dává hodnotu, se kterou můžete porovnat vlastní počítání. Než to uděláte, ověřte, že se vztahuje ke stejnému období a typu zápisů, které jste počítali.

Postup: Počítejte a porovnávejte

Jak s těmito čísly v praxi pracovat? Postup je poměrně jednoduchý, byť vyžaduje trochu více trpělivosti při čtení. Nesmíte totiž pouze skenovat stránky očima a hledat jedno jediné konkrétní příjmení. Musíte si zapisovat počet jednotlivých matričních záznamů, které v daném roce vidíte, nebo je rovnou průběžně indexovat.

Když dojdete k rekapitulaci, spočítejte vlastní zápisy a porovnejte je s uvedeným číslem. Shoda znamená, že jste ročník prošli v celém rozsahu a žádný zápis vám neunikl. Pozor ale na to, co ještě neznamená: že jste každý zápis správně přečetli. Úplnost průchodu a správnost čtení jsou dvě různé věci.

Do poznámek si pak zapište rozsah kontroly, například: „ročník přečten, napočítáno X/X podle součtu v knize, hledaný sňatek nenalezen“. Taková poznámka popisuje postup a jeho hranice.

Co znamená, když čísla nesedí

Když se vaše číslo s farářovým součtem neshoduje, nelze zatím uzavřít, že je ročník zkontrolovaný. Rozdíl může vzniknout přehlédnutím zápisu, jiným vymezením součtu nebo chybou v počítání.

Nejčastěji za tím bývá drobná vsuvka přímo v knize. Matriky nevznikaly jako uspořádaná databáze, ale perem na drahý papír. Když písař zápis vynechal a zjistil to o měsíc později, nemohl stránku vytrhnout - musel si poradit jinak.

Někdy je vsuvka připsaná drobným písmem na samotný okraj stránky, kolmo k hlavnímu textu. Jindy je vtěsnaná do už tak minimální mezery mezi dvěma staršími zápisy. Z dálky vypadá jen jako šmouha nebo delší tah pera k předchozímu slovu, takže ji oko při soustavném čtení přirozeně odfiltruje.

Při digitálním listování proto kontrolujte i předěly mezi snímky a případné vložené listy.

Zkouška na skutečných datech

Ukažme si to na knize, kterou jsme sami četli. Farář v ní sčítal sňatky na konci každého roku po řadu let za sebou:

1717 = 12 párů · 1718 = 25 · 1719 = 14 · 1720 = 15 · 1721 = 19 · 1722 = 19 · 1723 = 17 · 1724 = 17 · 1726 = 20 · 1727 = 20

Při kontrolním čtení nám čísla seděla rok co rok - až na jeden. V roce 1721 jsme napočítali osmnáct sňatků, zatímco farář na konci ročníku uvádí devatenáct. Jeden zápis nám chyběl.

To znamenalo vrátit se na začátek roku a projít stránky řádek po řádku. Všímat si okrajů, hůře čitelných míst u vazby a vsuvek vtěsnaných mezi starší zápisy. Devatenáctý zápis se skutečně našel.

Bez farářova součtu bychom o něm nevěděli. Prošli bychom ročník, nic zvláštního nezaznamenali a s klidem si poznamenali, že tam hledaný pár není.

Když rozdíl ani po druhém průchodu nevysvětlíte, poznamenejte si ho tak, jak je - nedopočítaný ročník je poctivější údaj než kategorický závěr.

Správný zápis negativního zjištění

Tato zkušenost by se měla promítnout nejen do naší metodiky čtení, ale především do toho, jak si svá bádání zapisujeme do vlastních rodokmenů. Všichni jsme zvyklí psát si k neúspěšným prohlídkám strohé slovo „nenalezeno“. Je to sice rychlé, ale pro další práci v podstatě bezcenné označení.

Přesnější je zaznamenat negativní zjištění ve formátu X/N spolu s popisem toho, co N znamená. Například: „napočítáno X/X podle součtu v knize, ročník přečten“. Poznámka pak říká, jak jste postupovali, ne že je výsledek bez výhrad konečný.

Pokud se čísla neshodují, zapište „napočítáno X/N“ a uveďte, že rozdíl zůstal nevysvětlený. Při další práci tak víte, že ročník potřebuje novou kontrolu.

Kde pomůže umělá inteligence

Zde přichází chvíle zamyslet se, jak zapojit moderní nástroje. Umělá inteligence může být při kontrole mimořádně užitečná. Záleží ale na tom, k jakému úkolu ji použijete.

AI může pomoci sečíst přepsané zápisy a porovnat je s rekapitulačním součtem. Výsledek ověřte vlastním výpočtem, zvlášť když na něm závisí další závěr.

AI může pomoci uspořádat výpis a označit místa, která stojí za další kontrolu. Sama ale nemůže určit, zda jde o chybějící zápis nebo vsuvku.

Kde musíte spoléhat na vlastní oči

AI může ve snímku upozornit na možné vizuální odchylky, ale nemusí je správně rozpoznat. Stránku proto prohlédněte sami v co nejlepším zvětšení.

Zvláštní pozornost věnujte vsuvkám drobným písmem, dopiskům u vazby a vloženým listům. Ani lidská, ani strojová kontrola není sama o sobě bezchybná.

Dobré je rozdělit práci: stroj může pomoci s opakovaným počítáním, člověk kontroluje pramen a zapisuje, co přesně ověřil. Tak zůstává zřejmé, co je doložené a co je jen pracovní domněnka.