Falešné příbuzenství: slova, na kterých AI chybuje

Otevřete matriku, narazíte na latinský nebo německý text a požádáte chat o pomoc. Model vám obratem vrátí úpravný český překlad. Všechno zní logicky, věty na sebe navazují a vy máte radost, že jste našli dalšího předka. Jenže právě v této zdánlivé samozřejmosti číhá nebezpečí.

Jazykové modely skládají plynulý text, ale nejsou to genealogové. Když model narazí na historické označení příbuzenství, snadno sáhne po moderním významu, přehlédne pádovou koncovku nebo vztah přiřadí k jiné osobě na řádku. Ze zetě udělá tchána, z kmotřence syna a z nevlastního otce biologického předka.

Pokud takový překlad bez ověření převezmete, začnete stavět rodokmen na lidech, kteří do rodiny nepatřili. Podívejme se, na kterých slovech modely chybují, proč k tomu dochází a jak se v chatu ptát, abyste takovým omylům předešli.

Tři důvody, proč model vyrábí falešné předky

Chyba modelu v rodopisných záznamech obvykle nevzniká náhodou, ale plyne ze tří stálých příčin:

Prvním důvodem je moderní význam starých slov. Model vychází ze současného jazyka. Pokud se určité slovo v minulosti používalo v jiném nebo širším významu než dnes, model automaticky použije význam dnešní. Historická němčina i latina však pracovaly s pojmy, které se v běhu staletí proměnily. Asi nejčastější past je latinské nepos: klasicky vnuk, v novověkých pramenech ale často synovec (stejně neptis). V němčině podobně Vetter (bratranec, dobově i strýc nebo obecně příbuzný), Freund a Freundschaft (dobově příbuzný a příbuzenstvo, ne přítel) nebo Gevatter (kmotr).

Druhým důvodem je ztracený pád. Latina vyjadřuje vazby mezi osobami pádovými koncovkami. Ke komu se příbuzenské slovo vztahuje, tedy čí je to syn nebo čí vdova, neurčuje pořadí slov, ale pád: filius Wenceslai znamená syn Václavův. V tabulkových matrikách roli navíc často určuje sloupec, ne věta. Model při volném překladu snadno ztratí vazbu mezi jmény a spojí je tak, jak mu to v moderní češtině zní nejpřirozeněji, nikoli podle toho, co říká latinská koncovka.

Třetím důvodem je chybné přiřazení osoby v zápisu. Matriční zápis je hutný. Na třech řádcích stojí dítě, rodiče, oddávající kněz i kmotři. Příbuzenské slovo stojí často uprostřed a model ho přiřadí k nejbližšímu jménu, přestože pisatel popisoval jiného člověka. O tom, jak nebezpečné je mechanické čtení bez pochopení celkové stavby zápisu, pojednává článek Jak číst latinský zápis, když latinu neumíte.

Kmotr není automaticky příbuzný

Křestní zápis obsahuje i osoby, které nejsou pokrevními příbuznými dítěte. Proto z role uvedené u jména nevyvozujte otcovství, sourozenectví ani společné předky.

Některá slova se mohou překládat různě podle věty, období a pisatelovy praxe. Pro orientaci: patrinus je kmotr, matrina kmotra, susceptor a susceptrix kmotr a kmotra (v českých matrikách časté), levans ten, kdo drží dítě při křtu. Compater a commater jsou kmotr a kmotra ve vztahu k rodičům dítěte (duchovní příbuznost, žádný „spoluotec“). A skutečná past: filiolus a filiola znamená kmotřenec a kmotřenka, ale také zdrobněle synáček a dceruška. Narazíte-li na tato slova, ponechte ve svých poznámkách původní tvar a nechte si doložit význam v celém zápisu. Teprve pak hledejte další pramen, který by vztah potvrdil. Kmotry jako vodítko, nikoli důkaz příbuzenství, řeší článek Kmotr je vodítko, ne dekorace.

Vztahy vzniklé sňatkem

Oddací zápisy a jiné prameny mohou popisovat vztahy vzniklé sňatkem. Překlad slova jako „zeť“, „tchán“ nebo „švagr“ není totéž co důkaz pokrevního vztahu a může měnit směr dalšího hledání.

Pro orientaci: gener je zeť, socer tchán, německy Eidam (dobově i Aydam) zeť. Sororius je manžel sestry, levir manželův bratr. Dvojznačná jsou Schwäher (tchán, v části oblastí i švagr), Schwager (švagr, dobově i obecně příbuzný sňatkem) a cognatus (příbuzný, v matrikách leckdy i švagr). U všech takových výrazů žádejte model o doslovný přepis, navržený překlad a vysvětlení, ke kterým dvěma osobám se vztah podle gramatiky váže. Výklad pak ověřte ve slovníku odpovídajícím době a pokud možno oddacím či jiném nezávislém zápisu. Pokud vazbu nedokážete rozhodnout, v rodokmenu ji neuzavírejte.

Nevlastní vztahy a více jmen v jedné větě

Zvláštní pozornost vyžadují výrazy, které mohou označovat nevlastní vztah, a věty s více jmény. Tvar jako vitricus (otčím), noverca (macecha), privignus a privigna (nevlastní syn a dcera), Stiefvater nebo Stiefsohn přepište beze změny a nenechte chat určit biologické rodičovství jen z plynulého překladu.

Potřebujete vidět, které jméno je s výrazem spojeno a čím to model dokládá. U více možných čtení veďte oddělené hypotézy. Samo filius a filia je prostě syn a dcera a defunctus znamená zesnulý. Past bývá jinde: filia defuncti Joannis je dcera zesnulého Jana, ale model z ní snadno udělá „vdovu po Janovi“. Vdova je relicta nebo vidua. Téma ženy uvedené ve svatebním zápisu rozvíjí článek Vdova, nebo dcera?; zápisy s chybějícím otcem článek Nemanželské dítě je vzorec, ne výjimka.

Jak se ptát chatu na přesné vazby

Pokud do chatu vložíte zápis a napíšete pouze „Přelož mi to", dáváte modelu volnou ruku k domýšlení. Model se pokusí vytvořit hladkou větu a ve sporných místech si vztah jednoduše domyslí.

Abyste falešným příbuzenstvím předešli, žádejte, aby model každé příbuzenské slovo doložil rozborem původního textu. Osvědčilo se zadání, které model donutí rozklíčovat gramatické vazby:

„Přepiš text doslovně. Následně vyhledej všechna slova vyjadřující příbuzenství, stav nebo vazbu mezi osobami (například filius, gener, patrinus, vitricus, defunctus, Eidam). U každého takového slova uveď:

• přesný tvar slova v zápisu a jeho gramatický pád,
• ke kterému konkrétnímu jménu se toto slovo gramaticky váže,
• jaký vztah z toho přesně plyne a kdo je v jaké roli vůči komu.

Pokud není vazba v textu jednoznačná, výslovně na nejistotu upozorni a překlad nedomýšlej."

Když model donutíte pojmenovat obě strany vztahu, snížíte riziko, že ze zetě udělá syna nebo zamění kmotra za otce, a případnou chybu uvidíte. Pokud model v rozboru zaváhá nebo nedokáže pád vysvětlit, víte přesně, které slovo musíte sami prověřit ve slovníku.

Kontrola proti druhému zápisu

Žádný překlad z chatu by neměl putovat přímo do rodokmenu. I když model odvede dobrou práci a gramatiku vysvětlí správně, v samotném matričním zápisu mohl udělat chybu už dobový písař.

Každý nově zjištěný vztah proto berte jako pracovní hypotézu. Pokud model tvrdí, že Jan N. ze vsi A. byl zetěm Václava N., nepište Václava hned mezi předky. Hledejte potvrzení v dalších pramenech:

• Vyhledejte oddací zápis Jana N. v dané farnosti a ověřte, zda si skutečně bral dceru Václava N.
• Zkontrolujte křty jejich dětí. Pokud byl Václav N. skutečně dědečkem, může se objevit mezi kmotry nebo svědky. Opakující se kmotři u sourozenců jsou ale spíš stopa k sousedství než k příbuzenství.
• Nahlédněte do pozemkové knihy pro danou ves. V gruntovních zápisech se předání usedlosti z tchána na zetě zapisovalo zpravidla i s finančním vyrovnáním.

Teprve ve chvíli, kdy se údaj z matriky shodne s dalším nezávislým záznamem, získáte jistotu, že vaše rodová linie stojí na pevných základech. Umělá inteligence je užitečný pomocník pro první orientaci v cizím jazyce, ale konečné slovo musí vždy patřit vašemu vlastnímu úsudku a dochovaným pramenům.